Hlavní stránka Výchovné poradenství
PDF Tisk Email

  

VÝCHOVNÉ PORADENSTVÍ 

 

 

VÝCHOVNÝ PORADCE

Zaměření

Obory zakončené
maturitní zkouškou

Obory zakončené
závěrečnou zkouškou

(učební)

Výchovný poradce

 Mgr. Jelena Levá

 Mgr. Jelena Levá

Konzultační hodiny

 Čtvrtek 12:30-14.00 hod.
 (v sudém kalendářním

 týdnu)

 Pátek 8.00-9.30
 (v lichém kalendářním

  týdnu)

Místnost

 SOŠS, 5. května 680,
 místnost č. 11
 (hlavní budova školy)

 SOU, Fibichova 1129,
 místnost č. 226

Telefon

474 333 112

474 316 022

 

Výchovný poradce:

- Vede evidenci problémů žáků v oblasti poruch vzdělávání a chování,
a to u jednotlivých žáků a celkově za školu.
- Ve spolupráci s rodiči pomáhá řešit problémy šikany u jednotlivých žáků a tříd.
- Ve spolupráci s rodiči a třídním učitelem pomáhá řešit problémy ve vzdělávání
a chování žáků.
- Vede evidenci podaných návrhů na správní řízení a prvotních návrhů projednávaných se zákonným zástupcem.
- Na žádost zákonného zástupce žáka pomáhá zajistit pomoc pedagogicko-psychologické poradny a spolupráci s ní.
- Pomáhá řešit problémové vztahy mezi žáky a učiteli ve spolupráci se zákonným zástupcem žáka.
- Pomáhá žákům překonávat studijní neúspěchy.
- Pomáhá žákům řešit nepříznivé životní situace.
- Poskytuje konzultace rodičům, zákonným zástupcům a občanské veřejnosti.
- Pomáhá žákům orientovat se ve výběru dalšího vzdělávání.
- Pomáhá žákům při hledání budoucího zaměstnavatele i pracovních výjezdů do zahraničí.

 

 

 

SPECIFICKÉ PORUCHY UČENÍ

Mohou být způsobeny genetickým dědictvím, úrazem, nejčastěji však lehkou mozkovou dysfunkcí (dřívější název lehká dětská encefalopatie) - což je drobné poškození tkáně mozku ve fázi vývoje a zrání, které způsobilo malé odchylky od správné funkce mozku, přičemž ale není ovlivněna celková schopnost organismu, inteligence, ale jen specifické schopnosti v oblasti motoriky, vnímání, myšlení a jednání. Poškození mohlo vzniknout mnoha způsoby - infekcí během těhotenství matky, těžkým nebo předčasným porodem, těžším onemocněním novorozence nebo úrazem hlavy.

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Jde o výrazný nepoměr mezi sníženou školní výkonností a dobrou úrovní rozumových schopností. Nápadně nerovnoměrný vývoj různých složek osobnosti - oslabení různých specifických schopností. Děti nemohou dohnat doma to, co ve škole zameškaly. Poruchy pozornosti, rychlá unavitelnost pozornosti, afektivní labilita, ukvapené jednání, překotnost reakcí. Děti s průměrnou i nadprůměrnou úrovní nadání a schopností mají špatný prospěch z jednoho nebo více předmětů, kde se hodnocení vymyká z celkové klasifikace.

Obtíže při vytváření základních pracovních návyků - problémy se samostatným oblékáním, stolováním, udržováním čistoty. Děti se nedovedou soustředit, každý podnět odvádí jejich pozornost, rychle narůstá únava pozornosti. Děti jsou v neustálém pohybu, jednají živelně, reagují překotně, neúměrně, střídají se rychle různé nálady, kolísá duševní výkonnost. Chybí vytrvalost, schopnost cílevědomé soustředěné činnosti, nelze klást dlouhodobé cíle. Nedodržují pravidla chování, nedovedou spolupracovat, podřídit se autoritě, jsou familiární. Poznání vlastní neschopnosti a neúspěšnosti vytváří u dětí složité konfliktní situace, které řeší agresivitou, únikem do nemoci, záškoláctvím, denním sněním, odmítáním samostatnosti a záměrným snižováním se na úroveň menších dětí.

Poruchy se nejvíce projevují po vstupu do školy. Ve vyšších ročnících vlivem dozrávání nervové soustavy potíže postupně mizí.

Výskyt

Četnost výskytu je obtížné určit, údaje různých autorů kolísají mezi 2-20 % celé školní populace, učitelé I. stupně udávají 10-20%, ze zaostávajících žáků je takto postiženo asi 20%.

Vhodné způsoby práce

Uvědomit si, že jde o zdravotně postižené dítě a že je mimo rámec jeho schopností, aby se chovalo bez pomoci jiným způsobem.

Nedávat postiženému dítěti najevo jeho nedostatek, dát mu vyniknout v těch oblastech, kde se porucha neprojevuje. Diagnostikovat poruchu - odborníky v poradnách. Seznámit s postižením všechny vyučující žáka, se zásadami odlišného hodnocení a klasifikace. Nevytvářet situace, kde bude žák stále selhávat. Výkony hodnotit s ohledem na možnosti dítěte, ne na běžnou normu. Nešetřit pochvalou, dítě musí zažívat úspěchy. Učit způsobem "málo a často", dlouhodobá zátěž je nevhodná. Nepomáhá doučování, prodloužení doby učení, mnohonásobné čtení nebo psaní. Vyvarovat se negativních projevů vůči dítěti, netrestat za projevy choroby, neobviňovat z lenosti, nespěchat, nevyvíjet nátlak.

 

TYPY PORUCH

Poruchy učení

DYSLEXIE (porucha čtení)

DYSGRAFIE (porucha psaní)

DYSORTOGRAFIE (porucha pravopisu)

DYSKALKULIE (porucha matematických schopností)

DYSPINXIE (porucha kreslení)

DYSPRAXIE (porucha motoriky)

DYSMÚZIE (porucha hudebních schopností)

 

DYSLEXIE - PORUCHA UČENÍ

a) vžitý název pro všechny specifické vývojové poruchy učení

b) vývojová porucha ČTENÍ

 

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Je to neschopnost číst, porozumět a interpretovat psané slovo. Je to nejčastěji se vyskytující dysfunkce a také nejzávažnější. Bývá spojena s dalšími poruchami tak úzce, že se hovoří často o jediné poruše. Ve svých důsledcích postihuje celou osobnost. Neschopnost naučit se číst, osvojovat si poznatky může být příčinou neprospěchu ve všech předmětech, hlavně pak ve vyšších ročnících.

Žák nechápe smysl přečteného slova, čte nepřesně, hádá z částí slov, domýšlí z kontextu. Nepoznává všechna písmena, vynechává je nebo přidává, je nejistý. Zaměňuje písmena zrcadlově souměrná nebo podobná, "b-d-p" nebo "t-j", zvukově nebo funkčně podobná, pořadí písmen, slabik. Někdy čte slova správně, ale nechápe jejich obsah, nebo je čte nesprávně a nepřijde na to,
i když přečtená věta nedává smysl. Narušená schopnost orientace - čte v opačném směru-"kos" místo "sok","tašky - šátky". Není schopen dát do vztahu napsané a vyslovené slovo. Obtížně rozlišuje sluchem i výslovností tvrdé a měkké slabiky. Hádá slova podle smyslu textu.

Při čtení přeskakuje text, vrací se, čte dvakrát - jednou pro sebe, jednou nahlas, protahuje konce slov, dělá velké odmlky mezi slovy. Při čtení dává najevo námahu, napětí, nejistotu, vzrušení.

Možné průvodní jevy

S poruchou souvisejí různé citové problémy a poruchy. Potíže s učením se promítají do negativního vztahu ke škole, učiteli, spolužákům, zvláště pokud je žák vystaven posměchu. Objevují se poruchy sebevědomí, snižuje se zájem o práci. Tyto sekundární poruchy pak často nedovolí dítěti uplatnit ani tu dávku schopností, které mu zůstaly a výsledky žákovy práce jsou slabší, než je v jeho možnostech. Čím těžší je porucha, tím častěji se k ní připojují další poruchy.

Vhodné způsoby práce

Metody nápravy jsou pro dyslexii velmi dobře zpracovány - metody se opírají většinou o zavádění více smyslů do výuky - obtahování písmen a slov, čtení pomocí okének, práce se skládací abecedou, barevné odlišování písmen, slabičné čtení, cvičení očních pohybů, logopedická péče. Volit převážně ústní zkoušení, umožnit tiché čtení - přiměřeně snížit množství čteného i psaného textu.

 

DYSGRAFIE – PORUCHA PSANÍ

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Porucha psaní písmen, slov a vět. Chyby, které žák dělá při psaní, jsou analogické těm, které dělá dyslektik při čtení:píše jiná písmena, chybuje v orientaci "vpravo-vlevo", píše zrcadlově převrácená písmena, nebo zrcadlově uspořádá pořadí písmen, vynechává písmena i slabiky, interpunkci. Písmena deformuje, neumí napodobit jejich tvary, nepamatuje si je. Psaní je výjimečně pomalé, dítě velmi unavuje. Při psaní je patrné napětí, držení psacích potřeb je křečovité, toporné. Dítě není schopno udržet rovný řádek. Písmo má někdy zcela zvláštní charakter - ne proto, že by trpělo poruchou motoriky, ale proto, že si neví s tvary písmen rady. Psaní není automatizováno až do vyšších ročníků.

Možné průvodní jevy

- Opožděné zrání grafických schopností mozku.

- Vhodné způsoby práce

- Cvičení mají být krátká, ale pravidelná. Naprosto nepomůže dlouhodobé psaní, nebo přepisování za trest - kvalita psaní zůstane stejná.

 

Dysortografie – porucha pravopisu

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Dysortografie je narušená schopnost osvojit si a uplatňovat pravopisná pravidla při psaní. Bývá tak úzce spojena s dyslexií, že někdy není mezi těmito poruchami rozlišováno. Dítě zaměňuje písmena. která jsou si sice artikulačně a zvukově vzdálená,ale jsou si podobná opticky -" b" a "d". Tato záměna se ale projevuje jen u diktátů, opisování textu je bez problémů. Příčinou je nedokonalé zrakové rozlišení tvarů, kterého se žák dopouští při čtení. Zaměňuje velká a malá písmena, "i" a "y", "s" a "z", vynechává interpunkci, slabiky, komolí slova, píše velká písmena tam, kam nepatří.

Porucha má spojitost s nedostatky ve sluchovém vnímání, žák píše tak jak slyší, takže může zaměňovat podobně znějící písmena. Základní obtíž je v nedokonalé analýze slov. Dítě komolí souhlásky a řadu hlásek úplně vynechává, jako by je neslyšelo. Při poslechu se řídí jen hláskami nejvýraznějšími. Ve své řeči řadu hlásek vyslovuje neutrálně, neurčitě a stejně tak je pak píše.

U dětí hyperaktivních je psaní velmi rychlé, dítě je s napsáním hotovo dřív, než si cokoli stačí rozmyslet. Naopak děti s utlumenou aktivitou jsou velmi pomalé jak při vlastním psaní, tak při hledání správných tvarů písmen v paměti.

Grafická stránka procesu psaní zabírá tolik pozornosti dítěte, že je opomíjena kontrola obsahu psaného textu. Problémy činí vybavit si podobu písmen, takže se zvětšuje zaostávání v rychlosti psaní. Důsledkem je vypouštění hlásek i slabik - aby stačil text napsat.

 

DYSKALKULIE – PORUCHA MATEMATICKÝCH SCHOPNOSTÍ

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Je to obdoba dyslexie v oblasti matematiky. Dítě se nemůže naučit počítat, i když po intelektové stránce učivu stačí.

Dyskalkulie může postihovat všechny, nebo jen některé matematické funkce. Nejčastěji dítě není schopno pochopit symbolickou povahu čísla, lpí nepřiměřeně na názorných představách. Neumí slovně označit ukázaný počet předmětů, nebo na prstech ukázat slovně udaný počet, zapsat jej číslicí, nebo opačně - přečíst číslicí zapsaný počet. Problémy činí odhadování počtu, porovnávání skupin předmětů - určovat, čeho je víc.

Neumí odříkat řady číslic - sudé, liché, pozpátku. Někdy je narušená schopnost psát matematické symboly - zaměňuje symboly "+,-,x,:", čte 12 jako 21, velká čísla 12345 jako 123 a 45. Může být narušena schopnost provádět matematické operace - přetrvává počítání na prstech, místo násobení 3 krát 5 sečítá 5+5+5. Často vynechává nuly, deformuje při psaní číslice.


Možné průvodní jevy

Je příčinou selhávání v předmětech, kde se využívá matematika. Vyskytuje se méně často než dyslexie, obtížně se odlišuje od snížených schopností žáka v důsledku školní nezralosti, zanedbanosti či celkově snížených rozumových schopností.


Vhodné způsoby práce

Speciální nápravné metody jsou pro tuto poruchu propracovány jen málo. Je třeba uplatňovat co nejvíce zásadu názornosti, používat co nejvíce pomůcek a didaktické techniky - rozličné způsoby práce. Často měnit rytmus práce, náplň, zařazovat oddechové části.

 

Dyspinxie – porucha kreslení

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Výrazně se zde projevuje spojitost poruch. Dítě, které není schopné naučit se psát, nemůže být ani dobrým kreslířem.

Tato porucha je nejčastějším příznakem lehkých mozkových dysfunkcí, při zjišťování dysfunkcí se používají nejvíce kresebné testy. Postihuje jak složku vizuální (neschopnost napodobit předlohu), tak motorickou (neobratnost).

Držení kreslicích potřeb je křečovité a neobratné, tahy jsou tvrdé a nejisté. Dítě nedovede graficky znázornit svoji představu, přenést trojrozměrnou představu na dvojrozměrný papír.

Kresba má nízkou, primitivní úroveň, odpovídající věkově mladším dětem. Tvary jsou nedokonalé.Nápadná disproporce jednotlivých částí těla kreslených postav, připojení jednotlivých částí na špatném místě, opomenutí podstatných detailů, bizarní tvary, používání geometrických tvarů, obliba techniky vyčmárání detailu, nápadná poloha postavy v prostoru, obtíže s členěním plochy papíru.

Možné průvodní jevy

Porucha se nevyskytuje většinou sama, ale ve spojitosti s jinými poruchami.

Vhodné způsoby práce

Náprava spočívá v cvičeních jemné motoriky a nácviku koordinace pohybů se zrakem.

 

DYSPRAXIE – PORUCHA MOTORIKY
Možné příznaky, projevy, charakteristika

Snížená schopnost vykonávat běžné tělesné úkony,tělesná cvičení, manipulovat s předměty,sportovat. Obtíže v motorice jsou u lehkých mozkových dysfunkcí typické, u dyspraxie jsou zvlášť výrazné.

Snížená obratnost se projevuje ve všech tělesných pohybech a v manipulaci s předměty - příborem, tkaničkami, psacími potřebami, zapínání oděvu,... Dítě je schopno osvojit si a provádět dílčí pohyby, ale nemůže je skloubit ve složitější harmonický celek. Vázne vytváření automatizovaných pohybů. Tělesné úsilí je doprovázeno mimovolnými, nechtěnými pohyby trupu, končetin, dítě si "pomáhá" jazykem. I velmi jednoduché pracovní úkony jsou doprovázeny zvýšeným svalovým napětím. Navíc jsou pracovní výkony nerovnoměrné, dítě si neumí zorganizovat vlastní činnost. K charakteristice také patří slabší pohybová paměť - dítě neumí zopakovat gesta a pracovní pohyby. Postižené děti mají menší zájem o manuální práci.Je u nich nebezpečí častějších úrazů.

Porucha může přetrvávat až do dospělosti, takže postižený nikdy dobře nezvládne složité činnosti předpokládající automatizaci celého systému pohybů - například řídit auto, lyžovat.

Možné průvodní jevy

Největší problémy mají při psaní, pracovním vyučování, výtvarné výchově, při laboratorních pracích. Kresba na nízké úrovni. Poruchy sebevědomí - ve věku školní docházky se děti navzájem hodnotí podle obratnosti, zručnosti, úspěchů ve sportech a proto jsou zvláště takto postižené děti terčem posměchu.

Vhodné způsoby práce

Často měnit pracovní rytmus, náplň práce, umožňovat častý odpočinek. Hodnotit jen výkon, který žák stačil odvést, nesrovnávat s jinými dětmi ani co do kvality práce, ani co do množství. Neusilovat o složité automatizované komplexy pohybů, naopak snažit se jednotlivé činnosti rozfázovat. Prostřednictvím pracovní činnosti, především fyzické práce, se dyspraxie i jiné poruchy do jisté míry upravují, zlepšuje se celková činnost nervové soustavy.

 

Dysmúzie – porucha schopností v oblasti hudby

Možné příznaky, projevy, charakteristika
Může být porušen smysl pro rytmus, pro tóny, schopnost převést hudební vjemy do emocí, schopnost hudbu reprodukovat.Může být narušena celková úroveň schopností pro hudbu a tím je snížen celkový zájem o ni, nebo schopnost projevovat se hudebně např. zpěvem, nebo narušení motoriky či hudebního sluchu. Konkrétně může jít o nesprávné určování výšky tónu, nesprávnou reprodukci tónů a melodií bez uvědomování si chyb, problémy s určováním známých melodií a určováním chyb v hudební produkci jiných. Těžkosti s určením hudebních nástrojů podle zvuku, absence smyslu pro rytmus, neschopnost naučit se číst noty, špatná manipulace s hudebními nástroji, s nimiž je průměrné dítě schopno zacházet.Možné průvodní jevy
Psychologické problémy -ochuzení o příjemné estetické prožitky a také o jednu z forem mezilidské komunikace. Porucha se vyskytuje velmi často izolovaně, bez přítomnosti jiných poruch. Dá se celkem snadno rozpoznat.

Vhodné způsoby práce
Orffova metoda. Tělesné cvičení s hudbou, dechová cvičení. Rozpoznávání síly, výšky a barvy tónu spojit s grafickým záznamem nebo motorickým projevem.

 

 

PORUCHY ŘEČI

DYSFÁZIE (vývojová nemluvnost)

DYSLÁLIE (porucha výslovnosti, patlavost)

DYSARTRIE (porucha výslovnosti)

KOKTAVOST

NEUROTICKÝ MUTISMUS

 

VÝVOJOVÁ NEMLUVNOST, ALÁLIE

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Ztráta schopnosti mluvit, dorozumívat se řečí. Omezená slovní zásoba, primitivní stavba vět, těžkosti při vyslovování. Komolení slov, záměny hlásek nebo nahrazování hlásek jinými, neodpovídajícími, takže vznikají věty beze smyslu,bez zájmen, spojek,s chybami ve skloňování, časování. Někdy dítě dokáže řeči rozumět a nemá porušenu pohyblivost řečových orgánů, ale není je schopno ovládat tak, aby vyslovovalo hlásky, slabiky, slova. Někdy je to opačně - dítě má zachovánu schopnost mluvit, ale řeči nerozumí (slovní hluchota). Porucha je velmi vzácná.

 

Porucha výslovnosti – patlavost

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Vadná výslovnost jedné nebo více hlásek. Na začátku školní docházky je výskyt značný - asi u 25 % dětí, ve vyšších ročnících klesá pod 15%. Porucha neovlivňuje kvalitu čtení pro pochopení.

Dysartrie – porucha výslovnost

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Porucha výslovnosti všech hlásek, porucha artikulace, artikulační neobratnost.Jednoduchá slova žák dokáže vyslovovat bez obtíží, ale vázne na slovech dlouhých nebo složitých. Řeč je pomalá, těžkopádná.

Možné průvodní jevy

Provázejí zpravidla dětskou obrnu. Vada se může výrazněji projevit v pravopisu, protože dítě píše jak vyslovuje - zaměňuje "s" a "c", "di, ti,ni" a "dy,ty,ny".

Vhodné způsoby práce

Neučit se podle ústního projevu učitele, nečíst nahlas,ale pro sebe. Co nejvčasnější rehabilitace u odborných lékařů. Na rozvoj řeči kladně působí rozvoj motoriky, pohybová cvičení. Ohleduplnost při zkoušení.

 

Koktavost

Neuróza projevující se v řeči. Narušuje jen hlasité čtení, ne tiché čtení pro porozumění textu.

 

Neurotický mutismus  

Neurotické zábrany dítěti nedovolí, aby mluvilo, četlo, případně psalo v náročných společenských situacích, na veřejnosti, nebo v přítomnosti nějaké autoritativní osoby nebo dospělé osoby vůbec. Zajistit klidné prostředí a zjistit příčinu neuróz. Zkoušení písemné nebo mimo třídu.

 

 

PORUCHY CHOVÁNÍ

HYperaktivita – nadměrná aktivita, instabilita

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Celkový neklid, nadbytek tělesných pohybů, impulsivnost, zbrklost, reakce bez rozmyslu, agresivita. Neschopnost soustředit se trvale na výklad i na vlastní práci. Žák je málo vytrvalý, snadno se unaví, není schopen klidně sedět, vstává, kleká si, válí se pod lavicí, přechází, opouští vlastní práci. Jedná bez zábran, často u něj propuká hněv, zlost. Špatně se začleňuje do kolektivní činnosti, ve společnosti často selhává. Náchylnost k neurotickým projevům a k častějšímu porušování školního řádu.

Možné průvodní jevy

Největší výskyt je kolem 7. roku života, chlapci trpí poruchou asi dvakrát častěji než děvčata. Výskyt je odhadován asi na 4% v celé školní populaci, ve druhé třídě však tvoří až 10 %. Asi 40% všech návrhů na vyšetření v poradně je dáno touto poruchou.

Vhodné způsoby práce

Preventivně umožňovat dostatek pohybu i v hodinách, pověřovat různými činnostmi - rozdávat sešity, mýt tabuli, nosit pomůcky. Žák by měl mít ve svém okolí co nejméně rušivých podnětů - měl by sedět v první lavici, zde však ruší ostatní. Proto jej posadíme samotného do poslední lavice, kde neruší a má možnost vstávat, přecházet.
Časté přestávky, cvičení s hudbou, netlumit pohybovou aktivitu.
Nevynucujeme sliby o polepšení - žák sice dokáže rozlišit správné a nesprávné, ale pod tlakem obtíží není vždy schopen vyhovět.
Velmi náročná je klasifikace chování - je nutno rozlišovat, zda se přestupků dopustil vlivem poruchy či ne.

Hypoaktivita – snížená, utlumená aktivita

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Pasivita, neprůbojnost, podprůměrná výkonnost, těžkopádnost, zdlouhavost reakcí. Neobratnost v hrubých i jemných pohybech, poruchy řeči, nedostatky v poslechu i rozhovoru, citová labilita - od plachosti až k jednání bez zábran.Nové a konfliktní situace nebo negativní reakci okolí řeší ještě výraznějším útlumem a netečností. Děti jsou stejně neobratné jako jiné děti s lehkou mozkovou dysfunkcí, málo pohyblivé, selhávají v úkolech, které jsou limitované. Myšlení je těžkopádné, málo nápadité, proto jsou tyto děti hodnoceny jako líné nebo hloupé. Jde o poruchu s malým výskytem.

Možné průvodní jevy

Žákovo chování se učiteli jeví jako velmi provokativní. Žák je při některých činnostech velmi pomalý, někdy přestává pracovat. Zevnějškem přitom působí klidným dojmem, jako by neměl žádné problémy a při jakémkoli pokusu o urychlení činnosti se stahuje do sebe, přestává pracovat a nedává na sobě znát žádné pocity. Nereaguje.

Vhodné způsoby práce

Individuální tempo práce. Klidné pracovní prostředí. Tolerovat nižší pracovní výkon. Nenechat se vyprovokovat zdánlivě provokativním chováním, nezájmem, odmítáním komunikace. Nenaléhat, nenutit k rychlejšímu postupu, neosočovat z lenosti.

 

 

Šikana
Zdroje
  • Potřeba uvolnit energii (Věnovat pozornost pohybovému režimu žáků o přestávkách i v hodinách, zda mají dostatek příležitostí).
  • Potřeba odreagovat úzkost, stres, strach ze zkoušení, písemky, trestu.
  • Porucha osobnosti - nedostatečně se kontroluje, citově je nezralý, je trestán tak často, že na něj trest již nepůsobí, neučí se ze zkušeností,
Typy
  • přímá - fyzická (bití, kopání)

  • verbální (nadávky, urážení, posmívání)

  • nepřímá (pomluvy, tajné poškozování)

Formy
  • fyzická agrese a používání zbraní

  • slovní agrese a zastrašování

  • krádeže, ničení a manipulace s věcmi

  • násilné příkazy, nucení k ponižujícím činnostem

Vývojová stádia
  • Mírné, hlavně fyzické forma násilí, kdy se postižený necítí dobře - je neoblíbený, neuznávaný. Ostatní jej odmítají, pomlouvají, je terčem vtipů.

  • Fyzická agrese. Buď je terčem chování agresivního jedince, nebo je "ventilem" celé třídy při náročných situacích.

  • Vytvoření jádra. Utvoření skupiny agresorů, kteří začínají spolupracovat a náhodné šikanování se mění na systematické.

  • Většina třídy přijímá chování agresorů jako normu.

  • Šikana je přijata jako norma chování pro celou třídu - žáci jsou rozděleni na dvě skupiny - agresory a postižené.

Stratégie řešení
  • Rozhovor s informátory a obětmi - nikdy ne společně.

  • Chránit zdroj informací, neprozradit jej.

  • Neprozrazovat, co víme a co ne, nebo co nemůžeme dokázat.

  • Zjištění vhodných svědků.

  • Individuální rozhovory se svědky. Konfrontovat lze svědky, ne oběti nebo svědky s agresory,

  • Všechny výpovědí písemně zaznamenat.

  • Zajištění ochrany obětem.

  • Jednání s agresory.

Právní aspekty

Šikana může být postižena právními sankcemi, pokud
1. Pachatel je trestně odpovědný (starší 15 let)
2. Pachatel měl v úmyslu se takového jednání dopustit.
3. Jednání má povahu trestného činu:
- omezování osobní svobody (zavírání, přivazování);
- vydírání (násilí nebo vyhrožování);
- vzbuzení důvodné obavy (vyhrožování usmrcením nebo újmou na zdraví). Nejde o to, zda by
pachatel byl schopen výhružku uskutečnit, ale o psychický účinek na oběť;
- loupež (nejde o hodnotu věci, jde o fakt, že bylo použito násilí vůči jinému za účelem zmocnit se jeho věci);
- znásilnění, pohlavní zneužívání, kuplířství;
- ublížení na zdraví;
- poškozování cizí věci.
 
Známky šikany v domácím prostředí
  1. Za dítětem nepřicházejí domů žádní spolužáci, není zváno na návštěvy.

  2. Dítě nemá žádného kamaráda, se kterým si telefonuje a tráví volný čas.

  3. Nechuť jít do školy, odkládání odchodu z domova.

  4. Dítě prosí o doprovod, odvoz autem.

  5. Dítě chodí ze školy hladové.

  6. Neklidný spánek.

  7. Ztráta zájmu o učení.

  8. Smutek, apatie, výkyvy nálad. Odmítá svěřit se s příčinou.

  9. Zvýšená potřeba peněz, dítě je žádá nebo doma krade. Často "ztrácí" peníze.

  10. Častá ztráta osobních věcí.

  11. Nečekaná agrese vůči sourozencům, rodičům, kamarádům.

  12. Ztráta chuti k jídlu, bolesti břicha, zvracení, simulování nemoci.

  13. Dítě víc zůstává doma.

Známky šikany ve škoním prostředí
  1. Dítě je o přestávkách samo, chodí do školy těsně před začátkem vyučování, do třídy těsně před zvoněním nebo až s učitelem.

  2. Vyhledává blízkost učitelů.

  3. Zhoršení prospěchu, nadměrná absence, objevuje se neomluvená absence.

  4. Má v nepořádku své školní potřeby nebo oblečení - poškozené, špinavé, rozházené.

  5. Odřeniny, modřiny, zranění.

  6. Nejistota, ustrašenost při vystoupení před třídou.

  7. Smutné, nešťastné, depresivní.

  8. Od ostatních dětí se setkává s posměšky, kritikou, nadávkami, hrubými žerty. Je tělesně napadáno, agresi neoplácí. Dostává panovačné příkazy a podřizuje se ji.

Závažnosť šikany
 

POČÁTEČNÍ STÁDIUM

POKROČILÉ STÁDIUM

Jak se oběti chovají, jak odpovídají

Otevřeně mluví o tom, co se jim stalo, kdo jim ubližoval.

Ustrašenost, nechtějí prozradit, kdo jim ublížil. Někdy své zranění zdůvodňují bizarním způsobem.

Jak spolupracují svědci

Vyjadřují nesouhlas se šikanováním, vypovídají spontánně, beze strachu

Odmítají vypovídat. Nic neslyšeli a neviděli. Formulace výpovědí jsou nelogické, podezřelé.

Jak se o násilí vyjadřují ostatní členové skupiny

Násilí nepopírají, odsuzují je.

Násilí bagatelizují nebo úplně popírají.

Jaký je vztah členů skupiny k oběti

Soucit s obětí.

Oběť je kritizována, často obviňována, že si to způsobila sama.

Jaký je vztah svědků k agresorům.

Nebojí se vyjádřit, posuzují je jednotlivě, odlišují je.

Oceňují, chválí a brání agresory, hledají polehčující okolnosti.

Jaká je atmosféra ve skupině

Malá soudržnost, různé názory.

Těžká atmosféra strachu

 
Spolupráce s rodiči
Na některých školách byl prováděn průzkum, jak jsou pedagogové odborně připraveni na případný výskyt šikany, bylo také zjišťováno, zda je na škole zpracován plán jak postupovat, zda je na škole dostatek literatury apod.
Doporučené možnosti prohloubení spolupráce s rodiči:
  1. Zvěte rodiče do školy a vzbuzujte u nich pocit potřeby jejich spoluúčasti na řešení problémů školy.

  2. Nabízejte rodičům vždy příjemné prostředí, aby věděli, že jsou ve škole vítáni.

  3. Informujte rodiče o vašich záměrech.

  4. Poraďte rodičům, aby svým dětem naslouchali a ujistěte je o tom, že to budete dělat také.

  5. Doporučte jim, aby děti neodbyli slovy „to si musíte vyřídit mezi sebou“. Šikanované dítě stojí vždy proti přesile. Pokud se někomu nesvěří, nelze mu pomoci.

  6. Upozorněte je na to, jakých varovných signálů si mají všímat.

  7. Pokud vám rodiče oznámí případ šikanování jejich dítěte, ujistěte je, že celou záležitost berete naprosto vážně.

  8. Domluvte si s nimi způsob vzájemného informování a termín dalšího setkání.

  9. Poraďte rodičům šikanovaného žáka jek mu mají radit, aby získal sebedůvěru a co nejméně se střetl s agresorem.

  10. Jednejte s rodiči agresora a požádejte je o pomoc při řešení tohoto problému. Získejte si jejich důvěru, aby se necítili obviněnými a nestáhli se do defenzívy.

  11. Trpělivě vysvětlete rodičům agresora, že šikanování nemusí mít vždy jen podobu fyzického násilí, ale i posměch, pomluvy, nevhodné přezdívky apod. mohou působit psychické týrání.

  12. Vysvětlujte rodičům, že děti vnímají šikanování citlivěji a šířeji, než se jeví nám dospělým. Je velmi křehká hranice mezi škádlením a šikanováním.

  13. Chování, které by nám mohlo připadat neškodné či hravé, může znamenat něco zcela jiného pro dítě, které ho prožívá.

  14. Vždy dávejte najevo, že si podpory a pomoci rodičů vážíte.

 

 

Kyberšikana

Informační technologie jsou zneužívány k cílenému ubližování a zastřešování obětí - zejména internet a mobilní telefony. Uvádí to až 30 % dětí ve věku do 15 let a jo jak v ČR, tak v zahraničí.

Tento nový jev byl pojmenován "cyberbullying", tedy jakási kyberšikana.Kyberšikana je úmyslné, opakující se a nepřátelské chování, jehož cílem je ublížit oběti za použití informačních a komunikačních technologií.

Charakteristické rysy, podoby kyberšikany:

  • Posílání krutých, vulgárních či výhrůžných emailových zpráv oběti. Výhrůžné telefonáty, esemesky a podobně.

  • Vytváření webových stránek, na kterých se objevují příběhy, karikatury, obrázky, fotky, vtipy, básně a písně, které oběť zesměšňují a ponižují.

  • Posílání obrázků, fotografií, video nahrávek spolužákům online, za účelem, aby hlasovali, Kdo je největší... (doplnění urážlivého nebo vulgárního slova).

  • Vystavení pornografických fotografií s tváří oběti na webu nebo jejich zasílání ostatním prostřednictvím e-mailu.

  • Agresoři se dostanou do poštovního programu oběti, odkud odesílají pod jejím jménem kamarádům či známým vulgární, případně obtěžující zprávy, fotografie, videa a podobně.

  • Agresoři oběť fotografují nebo filmují prostřednictvím digitálního fotoaparátu, mobilního telefonu či kamery a pořízené záběry rozesílají ostatním spolužákům.

  • Kyberšikana je jev poměrně mladý.

  • Rychlému šíření napomáhá, že ne všichni rodiče a pedagogové jsou obeznámeni s možnostmi a riziky technických vymožeností.

  • Na rozdíl od klasické šikany je kyberšikana v mnohém zrádnější. Oběť netuší, kdo jí ubližuje, protože agresorovi (agresorům) nevidí do tváře, a tak se nemůže patřičně bránit.

  • Domov byl u klasické šikany pro oběť místem, které ji před útoky agresorů ochránilo, u kyberšikany tomu tak není. Agresoři mohou prostřednictvím mobilního telefonu či internetu pronásledovat své oběti kdykoli a kamkoli, oběť nemá šanci uniknout.

  • Kyberšikana poskytuje agresorům anonymitu. Pro agresory je snadnější poslat obětem výhrůžný vzkaz, fotografii, video a podobně, než se s nimi setkat tváří v tvář. Moc anonymity umožňuje agresorům činit i to, nač by si jinak netroufli.

  • Klasická šikana se nejčastěji odehrává ve třídě, v jídelně, na chodbách, na hřištích, v šatnách... tedy vesměs na místech, která nebývají ze strany učitelů tolik kontrolována. Kyberšikana je ještě skrytější. Odehrává se ve virtuálním prostoru, který je mimo učitelskou kontrolu, a tak roste počet případů, kdy mohou agresoři svým obětem beztrestně ubližovat.

  • Pokud agresoři uráží slovně, oběť si nemusí pamatovat každé slovo, ale v případě emailů, textových zpráv, chatu a webových stránek si oběť čte to, co jí agresoři napsali, neustále dokola. Napsaná slova se pak zdají být konkrétnější a skutečnější než slova mluvená.

  • Agresoři nemusejí být nutně starší a fyzicky silnější něž jejich oběti. Spíše než fyzická síla a stáří agresorů rozhodují dobré znalosti z oblasti informačních a komunikačních technologií.

  • Obětí kyberšikany se může stát kdokoli. Agresoři si oběť mohou vyhlídnout zcela náhodně. Přesto se mohou stát snadnějšími oběťmi agresorů děti, které jsou na počítačích a mobilních telefonech závislé.

  • Kyberšikana se nemusí odehrávat opakovaně. Pokud například agresor umístí na webové stránky fotografii oběti nějakým nevhodným způsobem upravenou, i toto jediné umístění na stránky si časem může prohlédnout velké množství osob.

  • Výrazně se zvyšuje počet zapojených osob, na webové stránky se teoreticky může podívat kdokoli na světě. Tím se zvětšuje okruh lidí, kteří se k tyranizování oběti mohou přidat, jakož i těch, před nimiž se oběť může cítit zesměšněna.

Podobně jako v případě klasické šikany, i u kyberšikany se oběti bojí někomu svěřit, většinou z obavy, aby se jejich situace nezhoršila. U kyberšikany je ovšem situace vážnější. Pokud vezmeme v potaz, že kyberšikana je novým jevem odehrávajícím se ve virtuálním prostoru, nemůžeme se dětem divit, že nevěří v účinnou pomoc ze strany dospělých. Nejen proto, že učitelé a rodiče jsou v používání moderních technologií mnohdy méně zběhlí. Děti se bojí svěřit i z jiného důvodu: mají strach, že by jim rodiče mohli používání počítačů a mobilních telefonů, které tolik milují, zakázat.

Jaká podoba kyberšikany převažuje na našich školách? Žáci ZŠ z olomouckého kraje odpovídali, že je agresoři nejčastěji tyranizovali prostřednictvím textových zpráv (39 %), e-mailů (24 %), telefonních hovorů (12 %) a chatu (10 %). Posílání fotografií tvořilo 8 %, šikanování prostřednictvím webových stánek 4 % a 3 % respondentů uvedla jinou odpověď" (viz tabulka).Nejčastěji se kyberšikana odehrávala ve škole (59 %), 37 % obětí bylo agresory tyranizováno doma. Občas se objevila i jiná odpověď" (internetová kavárna, městská knihovna).

Zdroj: P.Macháčková, Kyberšikana, Psychologie dnes, Portál s.r.o., září 2007

 

Rasismus

K účinnější prevenci projevů RASISMU, XENOFOBIE a INTOLERANCE MŠMT ukládá ředitelům a zaměstnancům škol zabezpečit, aby:

  • věnovali zvýšenou pozornost vytváření příznivého klimatu školy a tříd, podporujícího vzájemný respekt a partnerské vztahy mezi učitelem a žákem, týmovou spolupráci, sebeúctu, komunikační dovednosti, pocit bezpečí a spoluprožívání,

  • rozvíjeli žádoucí postoje k lidem jiné národnosti, etnické nebo náboženské příslušnosti každodenním osobním příkladem,

  • komunikovali s dětmi na bázi vzájemného porozumění, tolerance a otevřeného jednání,

  • vhodně využívali věcného obsahu každého vyučovacího předmětu a pracovali s doporučenou literaturou uvedenou v příloze tohoto metodického pokynu (Věstník, sešit 5, březen 1999),

  • seznamovat žáky s údaji o menšinách, které u nás žijí, s jejich kulturou, dějinami a rozvíjeli u nich vědomí sounáležitosti,

  • učili žáky chápat a oceňovat rozdílnost jednotlivců a vážit si každého člověka, každé minority, každé kultury,

  • nenechali bez povšimnutí žádný negativní projev a okamžitě přijímali vhodná konkrétní opatření,

  • při prevenci intenzivněji spolupracovali s rodinami žáků,

  • podle možností i pro volnočasové aktivity nabízeli programy rozvíjející toleranci a podporující všestranný rozvoj osobnosti žáka,

  • s žáky otevřeně diskutovali o uskutečněných besedách, přednáškách, návštěvách filmových a divadelních představení, televizních a rozhlasových pořadech souvisejících obsahově s intolerancí, xenofobií a rasismem,

  • využívali programů a nabízené spolupráce v oblasti vzdělávání s nestátními subjekty, které mají v programu multikulturní výchovu, vzdělávání Romů, uprchlíků a různých národností a etnik.

MŠMT dále ukládá České školní inspekci, aby v rámci své běžné činnosti sledovala plnění tohoto pokynu řediteli škol a pracovníky škol.

 

TÝRANÉ DÍTĚ

Oběťmi tělesného a citového týrání se v ČR stává ročně několik desítek tisíc dětí. Týrání dětí probíhá obvykle ve skrytu rodiny nebo se děje za zdmi různých ústavních zařízení. Statistické údaje jsou tak jen špičkou ledovce skutečného rozsahu fenoménu tělesného a psychického týrání.

Tělesné týrání zahrnuje nejčastěji bití, kopání, pálení, opaření, kousání, škrcení nebo nepodávání jídla. Může způsobit zranění, například modřiny, pohmožděniny, popáleniny, jizvy, zlomeniny, poranění vnitřních orgánů nebo poškození mozku. V nejvážnějších případech i smrt. 

Psychické týrání

Psychické týrání - odmítání svému dítěti projevovat lásku nebo cit, vyhrožování, záměrné urážení, nadávání, ponižování. Citové týrání bolí někdy víc než tělesné a bolest po něm dlouho přetrvává. Každé dítě potřebuje lásku a jistotu, že ho má někdo rád. Pokud mu tyto pocity chybí, velmi trpí. Citové ubližování může vést k tomu, že si dítě nebude věřit a nenaučí se milovat a vážit si sebe a druhých.

Systémové týrání

Systémové týrání se děje v institucích, především v různých kolektivních zařízeních. Bývá zahaleno tajemstvím a není lehké se o něm dozvědět.

Týrané dítě se svěřuje především kamarádovi. Praxe potvrzuje, že týraný chlapec nebo dívka se s ubližováním svěřují především kamarádům. Nebývá zpravidla obvyklé, aby přišli za dospělým, například učitelem, trenérem nebo lékařem a svěřili se mu se svým trápením.

Děje se tak především proto, že je jim vyhrožováno, mají obavy z dalších ran a citového vydírání ze strany ubližujícího, ale i proto, že chrání rodiče. Přesto právě škola a učitelé mohou sehrát velmi důležitou roli v zabránění týrání a samotné prevenci. Podstatou je vytvořit ve škole vhodné klima porozumění a pomoci, a to právě v době, kdy ji žák potřebuje.

Důležité je, aby okolí chtělo vidět určité znaky a začalo se včas o problémy žáka zajímat. Snáz rozpoznatelné jsou známky na těle týraného dítěte. Například opakovaná zranění včetně zlomenin, časté modřiny, otoky rtů, zápěstí nebo tváře, natrhnutí ucha, řezné rány případně otisky různých předmětů na těle. Na možnost tělesného týrání bychom měli myslet pokaždé, když se na těle dítěte vyskytují některé z uvedených známek současně nebo v krátkém časovém sledu.

V takovém případě je dalším krokem, který může vést k odhalení tělesného týrání, náš další zájem o příčinu těchto častých poranění a proměnu jeho chování. Týrané dítě reaguje na dotaz zpravidla nejasně, nechce odpovědět, nebo udává nepravděpodobná vysvětlení. Zároveň je užitečné vnímat, zda se mění chování žáka.

K rozkrytí týrání nám přitom mohou pomoci kamarádi takového žáka. Jejich upozornění a vyjádřené obavy je pak třeba brát vážně. Nedůvěra není rozhodně na místě.

Rozpoznat známky, kdy je dítě týráno psychicky a nemá na těle šrámy, je podstatně těžší. Změna jeho chování může být připisována i jiným příčinám, například pubertě, problémům s prvními láskami, nedostatku sebevědomí apod. Týrané dítě je většinou stísněné, nemá zájem o dění kolem sebe. V kontaktu s dospělými má zvýšenou opatrnost. Projevuje úzkost a vyděšené reakce v přítomnosti konkrétních osob nebo v situaci, kdy je dítě s dospělým samo. Vyhýbá se školním a mimoškolním aktivitám a dává rádo najevo lhostejné postoje, výroky typu "mně je to jedno". Nebo naopak projevuje agresi na sebemenší podněty, napadá a šikanuje vrstevníky.

Ve škole se týrané dítě těžko soustředí, začne mít problémy s prospěchem, utíká za školu nebo se bojí odejít ze školy domů. Voláním o pomoc bývá také odmítání jídla, sebepoškozování i samotné útěky z domova.

Rizikových faktorů, které vedou k týrání dítěte,je celá řada - například časté konflikty mezi rodiči, domácí násilí, závislost na drogách nebo alkoholu u jednoho z rodičů, nepříznivá finanční situace v rodině, nezaměstnanost rodiče nebo naopak velká pracovní zátěž obou rodičů.

Dalšími negativními vlivy, které mohou vést k týrání dítěte, je neúplná rodina nebo tzv. doplněná rodina s nevlastním rodičem. Rizikovým faktorem je rovněž rozvod, časté střídání partnerů u rodičů. Praxe zároveň ukazuje, že ve výskytu týrání z hlediska sociálního původu, finanční situace, etnického původu či úrovně vzdělání žádné výjimky neexistují.

Týrání se dopouštějí vysokoškolsky vzdělaní i prostí lidé, bohatí i chudí...

Při podezření na násilí přímo v rodině je potřeba se ihned obrátit na státní orgány. Mezi tyto orgány patří Policie, nejlépe její specializované oddělení pro práci s mládeží. Dále jsou to místní či obvodní úřady, přesněji jejich oddělení sociálně právní ochrany dětí. Jejich povinností je každý ohlášený případ prošetřit a přijmout opatření na ochranu dítěte.

V případě, že se týrání dopouštějí vrstevníci žáka, například v kolektivních zařízeních, je možné zvolit takové postupy jako při zjištění šikany. Ve spolupráci s rodiči, vychovateli nebo psychology může škola vysvětlit agresivním žákům nepřijatelnost jejich jednání a obětem týrání pomoci osvojit si dovednosti a strategie, které jim umožní situaci čelit a napříště jí předejít.

Kontaktní linky pomoci

158 - Policie ČR
112 - Tísňové volání z mobilního telefonu
800 155 555 - Linka bezpečí, www.linkabezpeci.cz
224 221 137 - Fond ohrožených dětí, wwwfod.cz
241 484 149 - Linka důvěry Dětského krizového centra, www.ditekrize.cz
469 623 899 - Krizová linka Dětského krizového centra, www.spondea.cz
386 356 233 - Občanské sdružení Otevřený svět, www.otevrenysvet.cz
377 260 221 - Linka dětské pomoci (7.00 - 20.00 hod.)
 

Desatero rodičů

1) Dítě, které je motivováno, je schopno lásky.
2) Dítě, které prožívá pocit bezpečí, se naučí důvěřovat.
3) Dítě, které je obklopeno přátelstvím, se naučí laskavosti.
4) Dítě, s nímž se hraje rovná hra, se naučí spravedlnosti.
5) Dítě, které je chváleno, získá sebedůvěru.
6) Dítě, které se setkává s tolerancí, se snáze naučí trpělivosti.
7) Dítě, které je ponižováno, ztrácí sebedůvěru.
8) Dítě, které je vystavováno posměchu, se začne stydět.
9) Dítě, které je bito, se naučí prát.
10) Dítě, které je nadměrně kritizováno, se naučí odsuzovat.
 

Změny v chování týraného dítěte

  • Celková stísněnost a nezájem o dění kolem.
  • Zvýšená opatrnost v kontaktu s dospělými.
  • Úzkost a vyděšené reakce v přítomnosti konkrétních dospělých osob nebo v situaci, kdy je dítě s dospělým samo.
  • Vyhýbání se školním a mimoškolním aktivitám.
  • Nápadně lhostejné postoje, výroky typu "mně je to jedno".
  • Agresivní napadání a šikanování vrstevníků.
  • Zvýšená citová dráždivost a agresivní projevy na sebemenší podněty.
  • Potíže se soustředěním a zhoršení prospěchu ve škole.
  • Váhání s odchodem domů po vyučování.
  • Neomluvené absence ve škole.
  • Odmítání jídla nebo přejídání.
  • Sebepoškozování.
  • Útěky z domova.
Známky na těle týraného dítěte
  • opakovaná zranění včetně zlomenin
  • modřiny
  • řezné rány
  • otoky částí těla, například rtů, tváří, zápěstí
  • stopy po svazování
  • otisky různých předmětů na těle
  • natrhnutí ucha
  • otisky dlaně a prstů
  • stopy po opaření nebo popálení cigaretou a další

(zdroj: Nadace Naše dítě, www.nasedite.cz)

 

 

SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ

Soubor dětských práv

  1. Mám právo určit, kdo se může mého těla dotýkat a kdo ne.

  2. Mohu odmítnout všechny něžnosti a dotyky, když se mi nelíbí.

  3. Mohu odporovat dospělým.

  4. Mám právo využívat nucení a vymlouvání, abych odehnal(a) od sebe nebezpečí.

  5. Mohu odmítnout dárky.

  6. Mám právo vyprávět komukoliv o tajemství, které se mi nelíbí a je mi nepříjemné.

  7. Mohu odmítnout pomoc, službu i odpověď, když mám strach nebo cítím nebezpečí.

  8. Mám právo volat o pomoc a z místa nebezpečí utéci.

  9. Mám právo požádat o pomoc, když cítím, že ji potřebuji.

  10. Mám právo více důvěřovat svým pocitům než tvrzení a přesvědčování dospělých.

  11. Mohu kdykoliv, když si nevím rady, zavolat telefonem na linku, kde pomáhají dětem a mám právo znát číslo tohoto telefonu.

(sestavil profesor M. Wittrock, USA)

 

 

GAMBLERSTVÍ, PATOLOGICKÉ HRÁČSTVÍ

 

Výraz "to gamble" znamená podstoupit určité riziko ve snaze něčeho dosáhnout. Pravděpodobnost neúspěchu je přitom vždy mnohokráte vyšší než naděje na úspěch či výhru. Uvedený význam se tedy nevztahuje jenom na hazardní hráčství, ale bývá s ním nejčastěji spojován. Hráčství se provozuje v hernách (kasinech), ve formě loterií, sázením při dostizích, apod.

 

Kdo hře propadá?

Muži se častěji stávají patologickými hráči než ženy. Začínají dříve, už jako adolescenti, kdežto ženy až ve zralém věku. U žen prý také nebývá přítomna ona téměř manická rozjařenost spojená s momentem sázení peněz, která je běžná u mladších mužů. Také platí, že většímu riziku stát se patologickým hráčem je vystaven jedinec bydlící v blízkosti herny. Dvacet procent mužů - patologických gamblerů mělo otce rovněž patologickým gamblerem, přibližně totéž platí o ženách a jejich matkách. Vysoké procento hráčů má rodiče závislé na alkoholu či návykových drogách. Vyústění v patologickou formu bývá urychleno jednak stresem, jednak expozicí (tedy příležitostí, svedením, výskytem psychologického stresoru, jakým je například finanční ztráta a podobně).

 

Jak se člověk stává závislým

1. fáze vyhrávací

Hráč vše, co vyhrál, většinou ve stavu euforie ihned znovu prosází a prohraje často daleko více.

2. fáze prohrávání

Prohrávání zahajuje jakýsi bludný kruh. Prohrávající se snaží svůj neúspěch odčinit dalším intenzívním sázením. Dluhy narůstají. Dotyčný se uchyluje ke lžím, aby zdůvodnil svůj změněný životní styl. Objevuje se tajnůstkářství.

3. fáze zoufalství Brzy nastává třetí fáze. Jedinec vydává nekryté šeky, dopouští se podvodů, krádeží, objevují se různé vegetativní symptomy, sebevražedné myšlenky i pokusy.

4. beznaděj

Čtvrtá a poslední fáze nevede k zakončení této neřesti, naopak. Často přistupuje alkoholismus a drog.y Jedinec ztrácí zaměstnání, nastává rozpad rodiny, dotyčný mnohdy končí ve vězení a zpravidla se ocitá na ulici.

Patologický hráč se nedokáže od myšlenek na hru odpoutat, přemýšlí, kde sehnat peníze, začíná lhát a podvádět. Neustále přemýšlí o tomto tématu, ignoruje výsledky vlastní soudnosti. Jsou zde symptomy abstinenční (dráždivost, psychomotorický neklid, potíže s koncentrací a různé somatické příznaky), také i symptomy tolerance (nutnost stupňovat četnost sázení a zvyšovat vsazované sumy peněz) svědčí pro závislost. Postižený věří, že je schopen kontrolovat dění i předvídat jeho výsledky.

Vyskytují se poruchy týkající se patologického hráčství -například popírání, pověrčivost, nadměrná sebedůvěra, pocit síly a kontroly. Mnozí tito jedinci věří, že peníze jsou jak příčinou, tak i řešením všech jejich problémů. Často jsou vysoce energičtí, neklidní, ale snadno se začnou nudit. Mnohdy jim velice záleží na souhlase druhých a mohou být i nadměrně extravagantní a velkorysí. Když právě nehrají, mohou být neúnavnými pracovníky, nebo naopak druhem lidí, kteří si všechno nechají až nakonec a pak nepřetržitě pracují dnem i nocí, aby stihli termín. Mají sklon onemocnět psychosomatickými chorobami v důsledku stresu. Dvacet procent těchto lidí se někdy pokusí o sebevraždu. Pro hazardní hráče je typická pověrčivost, lpění na bezvýznamných ceremoniálech, o kterých soudí, že jim přinesou štěstí.

Patologický hráč se většinou nedopouští násilné trestné činnosti. Pokusy o terapii jsou však velmi málo úspěšné.

Jaké projevy lze označit za patologické hráčství?

Jako patologické hráčství bývá označováno neustálé a opakované hráčské chování vyznačující se nejméně pěti z následujících příznaků:

  • Zaujetí hráčstvím (např. snaha o znovu prožití minulých hráčských zkušeností, následků hazardu nebo plánování nového hazardu nebo přemýšlení o způsobech, jak získat peníze na hraní.

  • Potřeba hrát se stále většími částkami peněz za účelem dosažení vzrušení.

  • Opakované neúspěšné snahy kontrolovat, přerušit nebo se vzdát hraní.

  • Neklid nebo podrážděnost při pokusu přerušit nebo vzdát se hraní.

  • Hraní jako způsob útěku od problémů nebo snaha zbavit se depresivní nálady, např. pocitu bezmocnosti, viny, úzkosti, deprese.

  • Po prohře peněz ve hře se často další den vrací, aby je znovu získal.

  • Lže členům rodiny, terapeutům nebo jiným, aby zastřel rozsah svého hráčství.

  • Páchá nelegální činy, jako padělání, podvody, krádeže nebo zpronevěry, aby získal peníze na financování hráčství.

  • Hráčstvím ohrozil nebo ztratil významné přátele, práci nebo příležitost ke vzdělání a kariéře.

  • Spoléhá se na jiné, že poskytnou peníze a napraví špatnou finanční situaci, způsobenou hráčstvím.

 

 

ZÁVISLOST NA INTERNETU (NETHOLISMUS)

Závislost na internetu (netholismus) je závislost primárně psychická nikoli fyziolo­gická. Rozdíl mezi gamblery a ne­tomany je relativně malý. U obou je totiž přítomna ztráta sebeovládání, touha po takovém chování, které směřuje k prožívání příjemného. Os­tatně tato charakteristika se hodí na všechny tzv. nedrogové závislosti. Se závislostí na internetu souvisejí potíže fyzické, psychické a sociální.

Fyzické potíže - průběžné poškozování krční páteře, vady držení páteře a v jejich důsledku pak špatné držení těla, kte­ré zhoršuje funkci krevního oběhu, při­čemž některé tělesné partie jsou na­tolik přetěžovány, že může docházet i ke zduření šlach, dále pak průběž­né poškozování očí, k němuž dochá­zí při dlouhodobém sezení u monito­ru.

Organismus je přetěžován, člověk si však nepřipouští, že vyhledávání nových informací na internetu je namáhavé a stresující. Při stresu se však v moz­ku vyplavují tzv. excitační aminoky­seliny, které způsobují zvýšenou od­umírání neuronů, tj. nervových buněk. To má následky v psychické oblasti.

Psychické potíže souvisejí s tímto zmíněným poškozením neu­ronů a s celkovým přetěžováním, resp. zahlcováním informacemi. Člověk se obtížněji soustřeďuje, klesá kvalita je­ho pozornosti. U malých dětí hrozí vlivem ex­citačních aminokyselin poškození mozkové kůry a tím i pokles intelek­tových schopností podobně, jako je tomu u závislosti na televizi.

V oblasti sociální dochází k tomu, že počítač se stává pro mnoho lidí ná­hražkou vzájemné interakce a komu­nikace. Člověk se stává součástí ří­zené komunikace, ale tuto komunikaci neřídí pouze on, nýbrž i jeho počítač.

Výsledkem je, že jeho výrazové pro­středky se snižují. Velmi nebezpečné je to hlavně u dětí, které se v určitém věku musí naučit komunikovat díky svému okolí s vnějším světem. Počítač však dětem neumožňuje získat od­povídající sociální dovednosti. Závislost na internetu se může odrážet i v partnerském a sexuálním životě, protože někteří lidé se stávají závislí na erotických strán­kách internetu a klesá jejich schop­nost komunikovat s příslušníky opač­ného pohlaví.

Podstata netomanie spočívá v tom, že většina lidí nepotřebuje naplnit své ambice a představy v reálném světě. Velmi často stačí virtuální prožitek, ně­kdy dokonce fantazijní uspokojení.

Rozdíl mezi virtuálním a skutečným prožitkem odpovídá rozdílu mezi reál­ným a symbolickým jednáním. Výhodou symbolického prožitku je to, že rizika z něj plynoucí jsou výrazně nižší, než rizika chování, která by člo­věk podstupoval v realitě - v proce­su symbolického virtuálního prožitku se nikomu nemůže nic zlého stát. Tato přednost virtuálního symbolického prožitku může být někdy i silnější než výhoda reálného plného prožitku, kterou poskytuje člověku realita.

Internet nabízí člověku bez­pečnou virtuální realitu, bezpečný svět, ve kterém se může volně pohy­bovat, nabízí také poměr­ně vysokým stupeň anonymi­ty. Současně je mu umožněno do této virtuální reality zakomponovat i fanta­zijní produkce.

Při vzniku závislosti na internetu je důležité, jak uživatel internetu vnímá sebe a své okolí. Ukazuje se, že lidé, kteří mají tendenci zabývat se sebou samými, jsou na internetu zá­vislejší, než lidé, kteří se soustřeďují spíše na okolní svět.

U osob první zmíněné skupiny my­šlenkové pochody často směřují za­býváním se jejich vztahem k interne­tu a často na toto téma rovněž komu­nikují s ostatními lidmi. Stává se, že jsou pak obvykle svými myšlenkami zaujati natolik, že se dostávají do čím dál tím bezvýchodnějšího postavení.

Další příčinou, která přispívá ke vzni­ku netomanie, je nízké sebehodnocení a pochybnosti o sobě samém. Člověku s nízkým sebe­hodnocením internet nabízí zisk po­zitivní odezvy, která mu umožňuje zvý­šit si svou osobní prestiž. Umožňuje mu, aby se projevoval, jak je mu to pří­jemné.

Zneužívání internetu má a sociální kontext, proto­že postižený člověk, u něj tráví nadměrné množství času, a to bez jakéhokoli cíle.

Projevy:

- nutkavá potřeba neustále pro­hlížet svou e-mailovou poštu,

- nutka­vá potřeba bez cíle listovat nabídkami jednotlivých serverů,

- vtíravé myš­lenky o internetu ve chvílích, kdy se zabývá jinými aktivitami;

- v blízkosti počítače vzniká bezdůvodná potřeba zapnout jej, připojit se na internet.

- ztráta zájmu o své okolí,

- omezení činností, které ho dří­ve uspokojovaly,

- izolace od okolí.

- vědomí, že toto chování je nesprávné a snaha je maskovat.

- upřednostňování virtuálních vztahů před skutečnými

- snížení sebekontroly při používání internetu

- neschopnost přerušit práci s internetem

Tímto způsobem si pak závislý člověk uspokojí i své nejzákladnější fyziologické po­třeby, např. sexuální, pomocí pornografie. Internet může být prostředkem k hazardní hře s nebezpečím přechodu k patologickému hráčství.

Specifika komunikace

z mnoha aktivit, které internet umožňuje jsou významné - e-mail, chatování, sur­fování. Všechny tři představují speci­fickou formu komunikace, resp. užívání internetu.

Specifika komunikace na internetu lze spatřovat například v oblasti emo­cí. Pro vyjadřování emocí jsou při cha­tování či zasílání e-mailů kromě jejich verbálního, tj. slovního, popisu, pou­žívány znaky, kterými uživatelé vy­jadřují aktuální emocionální stav, a poskytují tak aktuální zpětnou vaz­bu svému protějšku. Vžitý název pro tyto znaky, resp. soubory znaků, je "smajlíky". Autor s jejich pomocí vy­jadřuje svůj postoj k tomu, co dělá. Lze je používat i ve specifické - jasně de­finované (utajené) skupině za před­pokladu, že symbolizují nějaký skry­tý, resp. předem domluvený, význam.

Základní rysy komunikace prostřednictvím internetu:

- absence neverbálních informací, kte­ré jsou jinak nedílnou součás­tí komunikace (sluch, čich, zrak, hmat, chuť, gesta, mimika),

- snížení sociálních vlivů na komunikujícího, který se více sou­střeďuje na sebe, než na své okolí,

- přítomnost pocitů bezpečí a intimi­ty, které poskytuje prostředí, ze kte­rého jedinec komunikuje (například z domova, pracoviště apod.),

- moosti pro zajištění anonymity . prostředí, které komunikaci umož­ňuje (např. internetová síť),

- specifičnost jazyka a vyjadřovacích prostředků komunikace (zdůraznění vykřičníky, velkými písmeny, zmno­žením písmen, použití zkratek často převzatých z anglického jazyka, ne­bo soubory znaků, které mohou tvo­řit znak vyšší komplexity, resp. zobra­zení - tzv. "smajlíky" a podobně).

To vše může vést ke způsobům jednání, které lze po­psat jako méně zodpovědné, falzifi­kující, nekorespondující se schopnos­tmi, dovednostmi, resp. výbavou jedin­ce vystupovat takto v běžné komuni­kaci. Toto prostředí umožňuje vytvořit virtuální, resp. ky­bernetickou identitu (věk, pohlaví, ana­mnézu, resp. osobní příběh, apod.). Tyto prvky je možné zaznamenat jak v kontextu synchronní komunikace on­line (tzv. chatování), tak v kontextu in­ternetových her.

Začnou rozplývat hra­nice mezi skutečnou skutečností a virtuální internetovou realitou, tyto dva svě­ty začnou splývat, ztrácí se schop­nost kontaktu s realitou.

Potíže s jazykem mohou vést k tomu, že člověk svůj idealizovaný obraz přenáší do skutečné reality a má pocit vlast­ní výjimečnosti a nadřazenosti nebo k bariérám v sociálních vztazích.

Čerpáno z časopisu „Prevence sociálně nežádoucích jevů“, vydává Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, r.s., Bašty 6, 602 00 Brno.

 

ZÁVISLOST NA MOBILNÍCH TELEFONECH

U mobilních telefonů jsou zdůrazňovány výhody a pozitiva, méně již oblast nevýhod a možných negativních důsled­ků.

Výhodou je bezesporu mož­nost být kdykoliv k zastižení. Tato sku­tečnost ale sebou může nést i perma­nentní neklid a pocit ohrožení, ohrože­ní pocitu soukromí (zvláště u citlivých jedinců či jedinců trpících chronickým stresem, případně působících na vyš­ších manažerských pozicích, o jedince s vrozenými dis­pozicemi k neurotizaci.

Při zazvonění mobilního telefonu (kdykoli a kdekoli) se u některých osob mohou například vyskytnout (nebo se již vyskytují) následující symptomy:

- pocit sevření v žaludku, pocit mrazení v zádech, v žaludku,

- pocit neklidu, zvýšené pocení - dla­ně, celé tělo,

- bušení srdce,

- pocit viny, pocit, že něco nestihnul nebo na něco zapomněl,

- změny v chování (rodina, pracoviš­tě).

Pro zvýšenou intenzitu vztahu k mo­bilnímu telefonu svědčí následující po­pisy:

Člověk, který je od telefonu na nějakou dobu z jakéhokoli důvodu odloučen, mívá utkvělé myšleny typu „co kdyby mi ně­kdo volal“, má tendence přerušovat čin­nost, ihned po ukončení činnosti kon­trolovat, zda někdo nevolal, neposílal zprávy.

Má pocit, že je mimo oblast dění.

Má tenden­ce stále si s mobilem pohrávat, často kon­trolovat, zda je telefon zapnutý apod.

Jde o příznaky svědčící o neurotizaci mobilním telefonem, způsob zacházení s ním může být jedním ze stresorů přispí­vajících k chronickému stresu.

Zvláštním jevem může být vlastnictví mobilního telefonu pro jiné účely než pro komunikaci, napří­klad jako znak příslušnosti k sociální skupině či znak sociálního statusu. Tedy "mobil" představuje pro člověka symbol jeho sociální příslušnosti, ús­pěchu, potřebnosti, žádoucnosti. Zvláště zřetelné je to u žáků a studentů škol.

Jiným zvláštním jevem může být ši­kanování či mobbing po telefonu, kdy nelze odlišit, kdy je zaměstnance v práci a kdy není v práci například při poža­davku zaměstnavatele, aby byl pra­covník k dispozici, resp. na příjmu.

Možné důsledky psychické zátěže (v situaci mobilního telefonu jako stre­soru) jsou podrobně popsány v lite­ratuře zabývající se stresem. Obvykle se hovoří o fyziologické, resp. soma­tické oblasti, duševní, resp. psychic­ké oblasti a chování resp. sociální ob­lasti. Pro ilustraci lze některé zmínit. Patří sem například psychosomatic­ká onemocnění, nervozita, neurózy, úzkostné poruchy, snížená schopnost soustředění, bolesti hlavy, žaludku, po­ruchy spánku, změny v chování (v ro­dině, zaměstnání).

Projevem vysoké intenzity vztahu je rovněž pocit nutnosti mít přehled o ak­tuální nabídce různých sítí a jejich slu­žeb (uživatel je doslova chycen do sí­ťové pasti podobně jako uživatel internetu).

Rizika:

1. Jedinec se odnaučuje v běžných i náročných situacích spoléhat sám na sebe, neprocvičuje si základní sociální dovednosti. Jedná se například o "na­vigaci" mobilním telefonem (sám si ce­stu nenajde - má přece mobil). Jde ale také o "nezodpovědnost" - napří­klad jede někam, nepřipraví se - ně­jak to dopadne, v náročnější situaci si zavolá o pomoc - jinak řečeno spo­léhá se na "všemocnou" síť. To celkově vede ke zvyšování rizika z hlediska tendence troufat si na něco, na co ne­mám, nedomýšlet důsledky, nezajímat se o realitu, resp. aktuální stav.

2. Narušení sociálních kontaktů - na­příklad sedíme v kavárně a kama­rádce zazvoní mobilní telefon. Ona je v konfliktu (přijmout hovor, nebo po­kračovat v rozhovoru) a náš rozhovor, celý kontext včetně pocitu intimity, je narušen. Pak se má na­vázat na přerušenou část rozhovoru, dochází k narušení komunikace a vztahu.

Řešením je vypnout mobil. Tomu však často brání obavy typu ("co kdyby", nebo výčitky známých ve smyslu "volal jsem ti, ale ty jsi si vypnul mobil" resp. "jak si to před­stavuješ nebýt k dosažení, když ti vo­lám Já"? apod.).

Volaný bývá vytržen ze svého soukromí a z doby určené pro odpočinek, vrácen do pracovní reality, přenáší se na něj psychické napětí volajícího.

Mění se způsoby udržová­ní běžných vztahů a kontaktů. Místo osobních schůzek jen telefonická volání. Osoby jsou sice stále v kontaktu, ale nikoli osobně.

3. Rodiče, kteří nemají čas se věno­vat dětem osobně, pořídí dítěti mobil. Získávají klamný pocit, že vychovávají nadá­le.

4. Mobilní telefon umožňuje únik z tí­živé situace - například při společenské akci kdy má jedinec pocit, že je přehlížen a předstírá, že musí telefonovat.

Možnosti předcházení negativ­ním důsledkům:

- včas vypínat mobilní telefon,

- vážit si sebe sama, svého soukromí i soukromí jiných lidí,

- zvážit, proč si jej pořizuji, co přiná­ší mobilní telefon, ale také co bere,

- zvážit jak jej využívat tak, aby se ne­stal obojkem, dálkovým ovlada­čem, ale pomůckou, nástrojem.

Čerpáno z časopisu „Prevence sociálně nežádoucích jevů“, vydává Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, r.s., Bašty 6, 602 00 Brno

 

 

NADANÉ DÍTĚ

Za nadaného pokládáme člověka, který ve svém oboru činnosti dosahuje výjimečných výkonů a jde-li o dítě, podstatně lepších výkonů než jeho vrstevníci. Úroveň (kvantitu) nadání nelze posuzovat na základě temperamentu nebo charakteru. Čeho si tedy všímat u dětí, chceme-li objektivně posoudit jejich talent?

Známky jistě na něco poukazují. Dobrý žák má přinejmenším talent k učení, ale známky nejsou nejdůležitější projev nadání – ani prospěch v některém předmětu, ani prospěch ve škole vůbec.

Škola by měla rozvíjet především rozumový talent. Přesto ani intelektově nadané dítě nemusí ve školních činnostech svůj talent dostatečně projevit.

Jeden ze znaků nadprůměrně se rozvíjejícího nadání může být zvládnuti čtení už v předškolním věku. Zvládnutí spontánní, z vlastního zájmu, ne z předčasného učení.

Nadané dítě kromě toho často projevuje už v předškolním věku mimořádné počtářské schopnosti. Sčítá s přechodem přes desítku, někdy i odečítá do záporných hodnot, velice rychle pochopí princip násobeni.

Typickým znakem i součástí mimořádného nadání je výrazná aktivita. Nadané dítě nevydrží bez činnosti, může tím ve třídě působit rušivě. Rozeznat hyperaktivitu jako chorobný syndrom od přirozené aktivity spojené s rozvojem talentu je někdy obtížné.

S hyperaktivitou se pojí porucha pozornosti. Pokud je dítě rozptýlené a neschopné se soustředit vždy a za všech okolností, jde asi o hyperaktivitu.

Jestliže se ale dítě zklidní, pokud je něco zaujme, a pokud se na předmět svého zájmu dovede zcela soustředit, je to spíše znakem nadprůměrného nadáni.

Typické je široké spektrum zájmů, často se zajímají ještě o množství jiných věci, které pro ostatní děti začnou být zajímavé až ve vyšším věku. Ze zájmů se postupně vynořuje ten dominantní - neutvoří-li se, bude vývoj nadání ohrožen nerozhodností. Příliš brzké vytvoření jednoho dominantního zájmu spojeného s relativním nezájmem o ostatní oblasti poznání není dobré. Předčasně jednostranně zaměření jedinci nemohou rozvinout svůj potenciál, především tvořivý.

Tvořivost je dalším důležitým projevem nadání. Nadané dítě rádo vymýšlí, získává poznatky z vlastních experimentů, objevuje. Např. v matematice nalézá vlastní postupy vedoucí ke správnému řešení. Učitel, který trvá na dodržení postupu podle učebnice a není ochoten akceptovat alternativní postupy, které objevilo dítě, nejen že nerozvíjí jeho talent, ale mnohdy jej i tím zbrzdi.

Charakteristickou vlastností nadaných dětí je jejich samostatnost v rozhodování, v řešení problémů i v chování.

Přestože se nadané děti většinou učí snadno a dobře si pamatují, učitel to s nimi nemá lehké. Už v mladším školním věku pro ně totiž neexistují autority, získané poznatky si ověřují z různých pramenů. Někdy vyslovují nesouhlas s výkladem učitele, preferují svůj zdroj informací, jindy kladou otázky, na které pedagog ani neumí odpovědět.

Pro mladší školáky, kteří se rozvíjejí jako nadaní, jsou typické otázky po příčině jevů, ale i smyslu existence, života, smrti

K častým projevům nadání patří i smysl pro humor a také estetické cítění. V dětském věku je talent ještě synkretický, málo diferencovaný,jeho jednotlivé druhy se překrývají, takže uvedené charakteristiky se týkají jak umělecky, tak i rozumově nadaných dětí. Vyšší vnímavost se projevuje i citlivostí na problémy - své vlastní, ale i sociální, což je provázeno výrazným smyslem pro spravedlnost.

Odmítání konvencí. Pro nadané dítě není důvodem chovat se tak nebo onak jen proto, že se to tak dělá, vyžaduje. Potřebuje logické zdůvodnění, které by mohlo akceptovat.

Problémy v chování samozřejmě mohou mít i jiné důvody než nekonvenčnost. Nadprůměrně nadané děti si mezi svými vrstevníky těžko hledají kamarády, se kterými by se měly o čem bavit, proto mohou být kolektivem odmítáni. Nerozumějí jim ani dospěli. Má-li šestileté dítě rozum dvanáctiletého, není jako dvanáctileté vyspělé též sociálně a emocionálně. Ten rozpor těžko chápe okolí a dítě samo jej o to hůře zvládá. Na neporozumění může reagovat i poruchami chováni.

V ojedinělých případech se u nadaných dětí vyskytují problémy spojené s perfekcionizmem (dítě chce být ve všem dokonalé a když se mu nedaří, odmítá pracovat, nebo je hluboce nešťastné), emoční problémy mohou vést až k depresím.

V souvislosti s vysokou aktivitou se vyskytuje menší potřeba spánku.

Běžné jsou různé vývojové nerovnoměrností: se zrychleným rozumovým vývojem se pojí průměrný vývoj emoci a třeba i zpomalený vývoj v oblasti jemné motoriky. To se může projevit nezralostí dítěte při nácviku psaného písma.

Talent se může rozvíjet, i když má dítě řečovou poruchu, ale třeba i specifické poruchy učení. Dítě s libovolným smyslovým či tělesným postižením se může vyvíjet jako nadané, když mu k tomu vytvoříme vhodné podmínky.

Popsané pozitivní projevy, ale automaticky neznamenají, že dítě je určitě nadané a bude se tak vyvíjet i nadále. Jsou to pouze indikátory - čím více jich dítě plní, tím je rozvoj jeho nadprůměrného talentu pravděpodobnější.

Ale ani dítě bez uvedených znaků nemusí být nenadané -jeho talent se možná začne formovat a projevovat později.

Celý vývoj lze vzdělávacím procesem výrazně ovlivnit, jak negativně, tak pozitivně.

 

 

PORADENSKÉ SLUŽBY

 

Poradenské služby ve školách a školských poradenských zařízeních jsou poskytovány dětem, žákům, studentům (dále jen "žák"), jejich zákonným zástupcům, školám a školským zařízením.

Školská poradenská zařízení a školy poskytují bezplatně standardní poradenské služby uvedené v přílohách č. 1 až 3 k této vyhlášce, a to na žádost žáků, jejich zákonných zástupců, škol nebo školských zařízení. Podmínkou poskytnutí poradenské služby je písemný souhlas žáka, v případě nezletilého žáka písemný souhlas jeho zákonného zástupce. Souhlasu není třeba v případech stanovených zvláštními právními předpisy1).

Žák, v případě nezletilého žáka jeho zákonný zástupce, je předem informován o povaze, rozsahu, trvání, cílech a postupech nabízených poradenských služeb, o všech předvídatelných rizicích a nevýhodách, které mohou vyplynout z poskytované poradenské služby, prospěchu, který je možné očekávat, i možných následcích toho, když poradenská služba nebude poskytnuta.

 

Obsah poradenských služeb

Obsahem poradenských služeb je činnost přispívající zejména k:

  1. vytváření vhodných podmínek pro zdravý tělesný, psychický a sociální vývoj žáků, pro rozvoj jejich osobnosti před zahájením vzdělávání a v průběhu vzdělávání,

  2. naplňování vzdělávacích potřeb a rozvíjení schopností, dovedností a zájmů před zahájením a v průběhu vzdělávání,

  3. prevenci a řešení výukových a výchovných obtíží, sociálně patologických jevů (zejména šikany a jiných forem agresivního chování, zneužívání návykových látek) a dalších problémů souvisejících se vzděláváním a s motivací k překonávání problémových situací,

  4. vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů integrace žáků se zdravotním postižením,

  5. vhodné volbě vzdělávací cesty a pozdějšího profesního uplatnění,

  6. vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů práce pro žáky, kteří jsou příslušníky národnostních menšin nebo etnických skupin,

  7. vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů práce pro žáky nadané a mimořádně nadané,

  8. rozvíjení pedagogicko-psychologických a speciálně pedagogických znalostí a profesních dovedností pedagogických pracovníků ve školách a školských zařízeních,

  9. zmírňování důsledků zdravotního postižení a prevenci jeho vzniku.

§ 7 Škola

(1) Ředitel základní, střední a vyšší odborné školy zabezpečuje poskytování poradenských služeb ve škole zpravidla výchovným poradcem a školním metodikem prevence, kteří spolupracují zejména s třídními učiteli, učiteli výchov, případně s dalšími pedagogickými pracovníky školy. Poskytování poradenských služeb ve škole může být zajišťováno i školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem.

(2) Ve škole jsou zajišťovány poradenské služby v rozsahu odpovídajícím počtu a vzdělávacím potřebám žáků školy zaměřené na:

  1. prevenci školní neúspěšnosti,
  2. primární prevenci sociálně patologických jevů,
  3. kariérové poradenství integrující vzdělávací, informační a poradenskou podporu vhodné volbě vzdělávací cesty a pozdějšímu profesnímu uplatnění,
  4. odbornou podporu při integraci a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, včetně žáků z jiného kulturního prostředí a žáků se sociálním znevýhodněním,
  5. péči o vzdělávání nadaných a mimořádně nadaných žáků,
  6. průběžnou a dlouhodobou péči o žáky s neprospěchem a vytváření předpokladů pro jeho snižování a
  7. metodickou podporu učitelům při aplikaci psychologických a speciálně pedagogických poznatků a dovedností do vzdělávací činnosti školy.

Vyhláška č. 72/2005 Sb., z 9.2.2005 o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

§ 3 Formy speciálního vzdělávání žáků se zdravotním postižením

1) Speciální vzdělávání žáků se zdravotním postižením5) je zajišťováno

a) formou individuální integrace,

b) formou skupinové integrace,

c) ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením ("speciální škola"), nebo

d) kombinací forem uvedených pod písmeny a) až c).

2) Individuální integrací se rozumí vzdělávání žáka

a) v běžné škole, nebo

b) v případech hodných zvláštního zřetele ve speciální škole určené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení.

3) Skupinovou integrací se rozumí vzdělávání žáka ve třídě, oddělení nebo studijní skupině zřízené pro žáky se zdravotním postiž

8. Zdravotní postižení

ením v běžné škole nebo ve speciální škole určené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení.

4) Žák se zdravotním postižením se přednostně vzdělává formou individuální integrace v běžné škole, pokud to odpovídá jeho potřebám a možnostem a podmínkám a možnostem školy.

§ 6 Individuální vzdělávací plán

1) Individuální vzdělávací plán se stanoví v případě potřeby především pro individuálně integrovaného žáka, žáka s hlubokým mentálním postižením, případně také pro žáka skupinově integrovaného nebo pro žáka speciální školy.

2) Individuální vzdělávací plán vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy, závěrů speciálně pedagogického vyšetření, popřípadě psychologického vyšetření školským poradenským zařízením, popřípadě doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře nebo dalšího odborníka, a vyjádření zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka. Je závazným dokumentem pro zajištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka.

3) Individuální vzdělávací plán je součástí dokumentace žáka.

4) Individuální vzdělávací plán obsahuje:

a) údaje o obsahu, rozsahu, průběhu a způsobu poskytování individuální speciálně pedagogické nebo psychologické péče žákovi včetně zdůvodnění,

b) údaje o cíli vzdělávání žáka, časové a obsahové rozvržení učiva, včetně případného prodloužení délky středního nebo vyššího odborného vzdělávání, volbu pedagogických postupů, způsob zadávání a plnění úkolů, způsob hodnocení, úpravu konání závěrečných zkoušek, maturitních zkoušek nebo absolutoria,

c) vyjádření potřeby dalšího pedagogického pracovníka nebo další osoby podílející se na práci se žákem a její rozsah; u žáka střední školy se sluchovým postižením a studenta vyšší odborné školy se sluchovým postižením se uvede potřebnost nezbytných tlumočnických služeb a jejich rozsah, případně další úprava organizace vzdělávání,

d) seznam kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů nezbytných pro výuku žáka nebo pro konání příslušných zkoušek,

e) jmenovité určení pedagogického pracovníka školského poradenského zařízení, se kterým bude škola spolupracovat při zajišťování speciálních vzdělávacích potřeb žáka,

f) návrh případného snížení počtu žáků ve třídě běžné školy, kde se žák vzdělává,

g) předpokládanou potřebu navýšení finančních prostředků nad rámec prostředků státního rozpočtu poskytovaných podle vyhlášky č. 492/2005 Sb., o krajských normativech.,

h) závěry speciálně pedagogických, popřípadě psychologických vyšetření.

5) Individuální vzdělávací plán je vypracován zpravidla před nástupem žáka do školy, nejpozději však 1 měsíc po nástupu žáka do školy nebo po zjištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka. Individuální vzdělávací plán může být doplňován a upravován v průběhu celého školního roku podle potřeby.

6) Za zpracování individuálního vzdělávacího plánu odpovídá ředitel školy. Individuální vzdělávací plán se vypracovává ve spolupráci se školským poradenským zařízením a zákonným zástupcem žáka nebo zletilým žákem.

7) Ředitel školy seznámí s individuálním vzdělávacím plánem zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka, který tuto skutečnost potvrdí svým podpisem.

8) Školské poradenské zařízení sleduje a dvakrát ročně vyhodnocuje dodržování postupů a opatření stanovených v individuálním vzdělávacím plánu a poskytuje žákovi, škole i zákonnému zástupci žáka poradenskou podporu. V případě nedodržování stanovených opatření informuje o této skutečnosti ředitele školy.

Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných

 

ŠZ § 16

Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami

(1) Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním.

(2) Zdravotním postižením je pro účely tohoto zákona mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování.

(3) Zdravotním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání.

(6) Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení. Pro žáky a studenty se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním se při přijímání ke vzdělávání a při jeho ukončování stanoví vhodné podmínky odpovídající jejich potřebám. Při hodnocení žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami se přihlíží k povaze postižení nebo znevýhodnění. Délku středního a vyššího odborného vzdělávání může ředitel školy ve výjimečných případech jednotlivým žákům nebo studentům se zdravotním postižením prodloužit, nejvýše však o 2 školní roky.

(7) Děti, žáci a studenti se zdravotním postižením mají právo bezplatně užívat při vzdělávání speciální učebnice a speciální didaktické a kompenzační učební pomůcky poskytované školou. Dětem, žákům a studentům, kteří nemohou vnímat řeč sluchem, se zajišťuje právo na bezplatné vzdělávání pomocí nebo prostřednictvím znakové řeči. Dětem, žákům a studentům, kteří nemohou číst běžné písmo zrakem, se zajišťuje právo na vzdělávání s použitím Braillova hmatového písma. Dětem, žákům a studentům, kteří se nemohou dorozumívat mluvenou řečí, se zajišťuje právo na bezplatné vzdělávání pomocí nebo prostřednictvím náhradních způsobů dorozumívání.

(8) Vyžaduje-li to povaha zdravotního postižení, zřizují se pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením školy, popřípadě se souhlasem krajského úřadu v rámci školy jednotlivé třídy, oddělení nebo studijní skupiny s upravenými vzdělávacími programy. Žáci s těžkým mentálním postižením, žáci s více vadami a žáci s autismem mají právo se vzdělávat v základní škole speciální, nejsou-li vzděláváni jinak.

(9) Ředitel mateřské školy, základní školy, základní školy speciální, střední školy a vyšší odborné školy může se souhlasem krajského úřadu ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává dítě, žák nebo student se speciálními vzdělávacími potřebami, zřídit funkci asistenta pedagoga. V případě dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním je nezbytné vyjádření školského poradenského zařízení.

Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)Žákům prvních ročníků základního vzdělávání a dětem zařazeným do přípravných tříd základních škol se bezplatně poskytují základní školní potřeby v hodnotě 200 Kč na žáka za jeden školní rok.

Žákům se zdravotním postižením druhých a vyšších ročníků se bezplatně poskytují základní školní potřeby v hodnotě 100 Kč na žáka za jeden školní rok.Vyhláška č. 48/2005 Sb.,o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky.

 

  


 

Aktualizováno Středa, 18 Září 2013 13:32